Kyselina. Hlavní problém kyseliny je Identifikace. Když se hodně identifikujete s mocí Kyseliny ztratíte se v její tváři. V jejím pohledu. Umím se identifikovat s kdečím a kdekým, ale To, jak jsem se identifikovala s Kyselinou, bylo mistrovství. Svět se nezměnil, to já se změnila. Tu noc. Díky Vilémovi. Díky LSD. Díky identifikaci.
Můj současný psycholog mi radí v otázkách identifikace sebe samé. „Pokuste se, prosím, porozumět faktu, že pokud držíte v ruce pero, cítíte pero a můžete jím psát, je to pero skutečné. Pokud porozumíte tomuto bodu, a dokážete ho přijmout, zkuste se pozastavit nad tím, že jestliže cítíte pero a ovládáte ho k psaní písmen, je ruka která ho ovládá vedena vaší vůlí. A vůle to je směr, kterým se budeme ubírat. Vůle je potenciál Volby…. Vy nechcete volit, jste ve své Identifikaci rozhodnutá.“
Drogy v mém životě byly katalizátorem rozsáhlého vnitřního světa, zmítaného nekonečnou písečnou bouří. Písek zloby, nesený větrem vášní se někdy nesl až vysoko nad hranice stratosféry. Nemohla jsem vydržet…. spíše jsem myslela, že nemůžu… ten tlak. Utíkala jsem „Ven“. Díky drogám, sexu a „divokým lidem“. Neuměla jsem prožívat své nitro, a o to víc jsem prožívala vnější svět.Má filozofie byla: „Není rozdílu mezi pozitivním či negativním, důležitá je intenzita“. Že budu platit nějakou cenu, mě nezajímalo.
Vilém byl jako zjevení. Na jedné party mě prostě vytáhl z davu a vtiskl kyselinový polibek. Několik hodin jsem pak poslouchala jeho hlasu, jeho HLASU, protože to, jak mluvil bylo neskutečné. Jeho věty byly skládany tak zvláštně a působivě, že ovládaly posluchačovo tělo, mysl… i duši. Jako by to nebyl člověk, spíš jakýsi zaklínač. Jeho hlas a pohled mě jako kobry držely v hypnóze a LSD dotvářelo kulisu stříbrněšedým nádechem všeho okolo. Nic se nepohnulo, snad ani Vilémova ústa, snad byl telepat, nevím. Vím však, co je, když se zastaví čas. Vím jaký zvuk se ozve. Nedá se to zapomenout, bohužel.
Pak jsem tančili. Jen já a On. Všichni ostatní skončili zmrazeni v zastaveném čase. Byly jsme jen já a on. Celou mne svlékl a utvářel dle vlastních představ. Slast nezapomenutelná… Bylo to něco na způsob příboje, nový úsvit přinášející naději, něco jako setkání nových druhů…
Proč pláču?
Jsem
Jen málo nocí spím déle jak tři hodiny.
Jen málo dní sním víc než pár soust jídla.
Jsem sama sebou zakopána do hlíny.
Jsem sama sebou ušpiněná špína.
Jsem zakletá v minulosti, která nikdy nebyla.
Jen málo nocí spím déle jak tři hodiny.
Jen málo dní sním víc než pár soust jídla.
Jsem sama sebou zakopána do hlíny.
Jsem sama sebou ušpiněná špína.
Jsem zakletá v minulosti, která nikdy nebyla.
Neučte se ode mě.
Slyšte!
Je to skutečnost?
OdpovědětVymazat