neděle 8. srpna 2010

Fejk na entou

Na co může bejt děvka pyšná? Na co může bejt pyšná děvka, kterou šuká starej arab? Na svoji blbou angličtinu? Na prachy, který za to má? Na mejkap? Na odolnost vůči arabskému mačo humoru? Na pocit "moci" nad prachatým kreténem, kterej vypadá jako stará teplá troska? Na chvilkovou přízeň, které se jí dostává, než jí to někde rychle udělá a usne?

Nedošli jsme moc daleko v touze po prachách? (směju se sama sobě)

Spálila jsem obraz svého života, a jsem poslední dobou sprostá. Už asi nikdy nic nenamaluji a nebudu slušná.
Výhlídky? Zataženo s celodenní mlhou.
Antidepresiva nežeru a jsem, kdo jsem a nic víc nečekejte a nechte si zdát.....

4 komentáře:

  1. V jaspisech utopený23. srpna 2010 v 10:28

    Týno, jste zvláštní, a cítím, že nejste prázdná a plytká, narozdíl od mnohých, ač se tak sama třebas cítíte. Myslím, že Vaše řádky jsou emočně příliš hutné a těžké /váhově, nikoli složitostí/, by byly pojmuty, mnohými. Nemá ode mne smysl psát, že oceňuji /z pouze mě známých příčin/ Vaše vystoupení Kruhu, ač znamená to Vkružení jiné. Život jsou jen kruhy. Nestojíte o to, vím. Ni nevím, proč zde píši, však navštívenku svou zde nezanechám, byť bylo by to slušností, tak se nezlobte.
    Možná jindy.
    Chci jen říci..Četla jste Podivnou smrt Filipa Frieda Jiřího ortena?
    - Zemřel jsem, aniž bych přestal žíti.-
    Bláhově si přeji vidět Vaše obrazy.

    OdpovědětVymazat
  2. Tyto řádky jsou mojí snahou dokázat psychologovi, že plním jeho přání (pokyny), že se vciťuji sama do sebe. Hutnost a těžkost těch vět je chabá transformace šedi mého světa. Nejsem dobrý pisálek. Jestli to někdo čte (krom Daxe, který mě zná od mala), musí nutně cítit, že tohle je blog porouchaného člověka.
    Jestli se o něco snažím, je to vstoupit zpět do kruhu normálnosti, což je ovšem dávno nemožné....
    Ortena jsem nečetla, kouknu se po tom.
    Díky.

    OdpovědětVymazat
  3. V jaspisech utopený28. srpna 2010 v 12:43

    Jistě, slova jsou vždy příliš mělká, a jen málo z nás má schopnost se alespoň přiblížit vyjádřením. Neuznávám Zákoutí jako projev "pisálkovství", pokus o předvedení se světu. Kdo má talent, necpe do ostatním do chřtánu, aniž by se kohokoliv zeptal. Psát, malovat..totéž. Každý by měl psát pro sebe, pro ten okamžik..ve společnosti několika blízkých nanejvýš.
    Porouchanost je odlišnost od normálu..a ta je zajímavá..šeď sálá z konformity průměru dnešní společnosti. Tam nikdy patřit nebudete..
    Dík není na místě.

    OdpovědětVymazat