ggřřřř

Čtvrtá noc beze spánku-pláču hořké slzy. Nedokážu ani zavřít oči, opuchlé únavou a pláčem. Všechno je jak ve zpomaleném filmu pouštěném přes snový filtr. Připadám si jako... viděla jsem kdysi jeden film, stará žena v něm chodila po místnosti v nekonečné časové smyčce, čekajíc na smrt, která by byla vysvobozením.

Kamarádův pohřeb-směšné, když pominu svůj podivný smutek... Proč se všichni na pohřeb oblíkají jako pasáci nebo děvky? Nejlepší kostýmky, síťované punčochy... Mrtví se nevzruší a živí přece přišli truchlit.... Komedie.

všechno se mi posunulo do horiontuvteřin... Pamatuji si zvuk ruky projíždějící mými vlasy...byla to má ruka...?

Pád kapky vody na podlahu... slza nebo neslza?

Koukám na filmy, ale smysl nepřichází.

Mobil jsem hodila do hajzlu a stačila spláchnout, než přišlo vědomí. Jsem sama.

Čas se neposouvá a noc neubývá.

Já stárnu světelnou rychlostí.

Tuž neznesvětí bělost papíru, když ruka ví, co dělá...